Louky v Česku

Včera jsme se s Jendou dívali na film Obecná škola. V jedné chvíli tam začne hrát Dvořákovo Lento, vlak, ve kterém sedí ti dva malí kluci, se proplétá českou krajinou, lesy, poli... A v tom Jenda: "Ty teď zas Bětko začneš, jak je to Česko krásný, jak se ti stýská...žejo?!" Jenda si totiž ze mě furt dělá srandu (a nebo se na mě zlobí), že kdekoliv na světě jsme, já to přirovnávám k České republice. A nebo ke slovenským Tatrám. A pak říkám, že doma je to hezčí. 

No takže samozřejmě, že jsem si u toho Dvořáka, vláčku a políček zavzpomínala na Česko. Tentokrát se to ale tak dotklo mýho srdíčka, že ani komentovat jsem to nemohla. Já totiž Česko miluju. A nejvíc mi to dochází, když tam nejsem (klasika). Takže já bych chtěla, abyste si to vy, kteří tam teď můžete být, pořádně užili - abyste ráno vstali dřív a šli se projít do ranního lesa nebo na louku. Na rozdíl od Kanady totiž do lesa nemusíte chodit ve skupině minimálně dvou lidí a ozbrojení minimálně jedním sprejem na medvědy. (Ještě k tomu bearspreji - je to takový hooodně silný pepřák na medvědy, který u sebe v lese i na malé procházce nosí každý Kanaďan i neKanaďan. Je nebezpečný víc, než by se mohlo zdát - třeba když si člověk nepřečte pořádně návod, a nastříká se jím "proti medvědům", tak jak to před nedávnem udělali dva Japonci, kteří skončili s popáleninami v nemocnici.)

A co bych ještě dělala, kdybych byla doma? 

V následujícím seznamu se omezím pouze na kategorii "Česká republika a příroda". Kdybych totiž měla napsat kompletní seznam věcí, které bych teď doma chtěla udělat, nedočkáme se nikdy konce článku.

1. Nejdřív bych se šla projít cestičkou k Panské lišce - to je takový náš lesík ve Střelicích. Nejdřív člověk musí dojít na konec silnice, potom projde kolem Doktorovy chaty, kde jsem nikdy žádnýho doktora neviděla, ale dřív jsem z té chaty měla pěkný respekt. Cesta k Panské lišce je nejkrásnější na jaře, když tam roste řepka, ale taky v létě, kdy je obilí vysoké tak, že se v něm člověk schová, a na podzim se všude válí mlha a v zimě se tam dá krásně sjíždět velkej kopec na saních. A když člověk přejde Panskou lišku, už není vidět ani Brno ani Střelice, a je úplně sám, a všude je to zelený, tak krásně zelený...a bezpečný. Žádní medvědi a zákeřný pumy.

2. Kdybych byla doma, jela bych hned na Malou Fatru na Slovensko. Spala bych buď pod širákem, nebo ve stanu, nebo třeba v nějaké místní ubytovně v jedné z mnoha vesniček, které jsou kolem Fatry rozložené. Je to totiž úplně jedno - Fatra je krásná i během jednodenního výletu, kdy se svezete s tisícovkou turistů lanovkou, abyste si prohlídli ty úchvatný kopce, a je krásná taky během několikadenního přechodu, kdy spíte v sedle, ráno se probudíte v šest ráno, aby vás nikdo nechytnul, a dechberoucí východ slunce stihnete tak akorát cestou na Rozsutec. A možná i toho medvěda potkáte, ale to nevadí, protože slovenští medvědi jsou hodní a navíc je tam tolik lidí, že se vám stejně nemůže nic stát. A pak si dáte halušky a pivo v ňáké hospodě. A pak panáka slivovice, mňam. 

3. Pálava. Tam bych mohla jezdit doalelujá. Na podzim si tam zajet do nějakýho sklípku třeba v Pavlově, a vypít dva litry burčáku, a pak jít zvracet do vinic. A nebo si vzít lana a sedáky a po cestě na Dívčí hrady vylézt nějakou skálu. A nebo prostě fakt jen sedět v těch jejich sklípcích a koukat na nejnádhernější vinice na světě. A procházet se všema těma vesničkama na Jižní Moravě... Ach. 

4. Kam bych se taky hned vypravila, jsou Orlické hory. Za chvilku tam určitě bude tolik sněhu, že ta běžkařská dráha nad Čenkovicema bude zase jak dálnice. Krásnější běžkování jsme s Jendou ještě nezažili. A všude ty obsypaný a pocukrovaný stromy, který se ohýbají pod tlustou peřinou sněhu... A pak bych se zastavila na táboře v Horní Čermný a pokračovala bych do Neratova, kde je ráj na zemi a nádhernej kostel, kde se dá v noci spát a koukat na hvězdy, protože má prosklenou střechu. 

5. Chtěla bych se taky projít s Badym a Matějem na procházku v Bílkově. Přešli bychom s Jendou malej kopeček a pak bychom oba pejsky pustili, a ti by utíkali přes celý pole a pak se veeelkým obloukem vrátili, aby zas utíkali zpátky a tak pořád dokola. A my bychom došli k tomu velkýmu stromu, co je asi dub ale nejsem si vůbec jistá, kde mi dal Jenda pusu a já v tom byla až po uši. A koukali bychom na krásný kopečky Jižních Čech, co jsou ale pořád ještě Vysočina nebo taky Jižní Morava, to se pořád neví. 

6. Jižní Čechy - celý. Třeba ty kolem Kostelního vydří. Nebo Jindřichova Hradce a Českých Budějovic. Projet se vláčkem kolejáčkem úzkokolejkou, pokusit se při vyhlížení ze starodávných vlakových balkónků neztratit brýle, projít se komárama zamořeným Třeboňskem. Vzpomínat na všechny ty puťáky, který jsme tu prochodili. 

7. No dobře, mohla bych takhle pokračovat celou zbylou republikou. Co mi ale vážně chybí, jsou louky. Teď si jich možná tolik neužijete, ale slibte mi, že až bude zase jaro, projdete se místo mě nějakou loukou a půjdete hezky pomalu, protože tam je tolik věcí k vidění, a nejen k vidění, ale taky k cítění, poslouchání... 

Já moc dobře vím a viděla jsem, že v Mendoze mají mnohem krásnější vinice, protože jsou obestřený argentinskýma Andama, a že v Patagonii jsou krásnější hory než v Orlických, a že ty lesy v Kanadě tu jsou mnohem divočejší a člověkem nedotčenější... Ale i když je to všechno "víc" než máme doma, pro mě to hezčí není, protože to právě doma není. A to je na tom pro mě to nejhezčí :)