Probudili jsme se v bytě uprostřed Vancouveru, ale za okny to vypadalo, že spíš než ve čtyřmilionovém městě jsme v nějaké zahradě. Skrz obří stromy prokukuje slunko a venku nejsou slyšet žádná auta, i když už je deset dopoledne. Jak jsem Van na začátku vůbec nemusela (párkrát jsme tu museli strávit několik dní), tak teď v posledním týdnu jsem si ho - asi kvůli těm velkým stromům všude na ulicích - hrozně oblíbila. A nebo taky možná proto, že dneska je to poslední den, který tu v Kanadě mám.
Poslední den, kdy musím počítat devět hodin dopředu, abych si uvědomila, kolik je v Česku hodin.
Poslední den, kdy na ulicích nebudu slýchat svoji milovanou češtinu.
Poslední den, kdy musím každýmu prodavači odpovídat, jak se mám, a nikdy nemluvit upřímně.
Poslední den, kdy jsem bez své rodiny a svých přátel.
Poslední den, kdy musím být cizincem a přistěhovalcem.
Poslední den, kdy 400 km vzdálenost je vlastně skoro nic.
Poslední den, kdy se musím stěhovat z místa na místo, protože už čtyři měsíce nemáme domov.
..Je to ale taky poslední den, kdy se můžu procházet kolem oceánu a slyšet racky z vlastního balkonu.
Poslední den, kdy se můžu kdykoliv zadívat na hory a zase hory..
Poslední den, kdy máme s Jendou čas sami jen a jen na sebe, kdy naše rozhodnutí jsou jen naše.
Poslední den, kdy se můžu probudit v deset dopoledne a večer si nenařizovat budík.
Poslední den, kdy nemusím mít na den žádný plán.
Poslední den, kdy nemusím používat diář.
Poslední den, kdy s Jendou můžeme vést dlouhé debaty o tom, jak bychom chtěli, aby náš život doma vypadal.
Poslední den, kdy si můžu dát kanadské poutine (fakt jsem se snažila přijít na jídlo, které je kanadské, a mně chutná... bohužel je to fakt těžké. Jejich jediné vlastní jídlo je "putin" - hranolky s omáčkou z masa. Mhm:-))
Poslední den, kdy můžeme vyjet z města a ztratit se v přírodě bez signálu.
Poslední den, kdy můžeme komentovat na ulicích každého člověka a nikdo nám nebude rozumět.
Poslední den, kdy na sebe s Jendou máme sedm dní v týdnu a dvacet čtyři hodin denně.
Kanado, dobrý. Nakonec jsme se skamarádily.
(Za fotky děkujeme Haničce Marvanové!)
Komentáře
Okomentovat