Tenhle týden jsem si (konečně) uvědomila, jaký štěstí máme, že zimu a jaro trávíme na Vancouver Island. Zatímco zbytek světa (soudě podle mé bubliny na facebooku) se třepe zimou a nadává na nový sníh, my jsme si už před pár týdny začali užívat kvetoucí stromy a jarní kabátečky z místních sekáčů. Že už je opravdické jaro mi došlo, když jsem si už několikátý den za sebou vzala svoje balerínky naboso (hrozně zajímavá informace pro vás, já vím).
O víkendu jsem musela pracovat, stejně ale po odpoledních zbylo dost času, světla i tepla na to, abychom s Jendou prošli město, Beacon Hill park, seděli hodinu a půl na pláži a slunili se a několik hodin šlapali kolem moře domů. Příští týden jsem jsou Velikonoce, my máme tři dny volna a chystáme se do částí ostrova, kde jsme ještě nebyli. Zbývá nám totiž pět týdnů do konce pracovních víz a tak se nám zase vrací energie na objevování krás - nás totiž velmi těší vyhlídka konce! :-)
Taky jsem si poprvé dovolila v nové práci užít kanadských pracovních způsobů - a při nástupu jsem jim neřekla, že mi brzy končí pracovní víza. Včera mě proto čekal nelehký úkol. Oznámit jim, že mi neprodloužilo imigrační moje víza a že proto bohužel nemůžu dál pracovat. Tedy - lhát. Moc mi nepomohlo, že všichni Češi, co v Kanadě byli na stejná víza, to prý dělali stejně. Když jsem se ptala spolubydlící, jakou variantu mám zvolit - jestli pravdivou nebo to s tím imigračním - řekla mi, že určitě to druhé. Že výsledek je stejný a aspoň to nevzbudí negativní emoce. Tak jsem jim zavolala, řekla připravenou větu o smyšleném imigračním zamítnutí, a ještě se mi dostalo politování, že je to fakt za mě mrzí. Snad mě za to karma nepotrestá, protože jestli jsem se něco naučila, tak je to to, že lhát se nikdy nikdy nevyplácí. :-))
Ale k věci - teď vám ukážu pár fotek z posledních týdnů, abyste se aspoň při pohledu na ně trošku ohřáli, hahaha...
Vidíte Jeníčka? Bosej je!
Zmíněné slunění se na pláži u Victorie.
(Jenda má zataženou kapucu, takže jak vidíte, ZAS TAKOVÝ teplo tu není;-)
Tady se stala naprosto unikátní věc - Jenda sám od sebe řekl, že mě vyfotí! Prý mi ladí svetřík ke stromům...
Asi po třech fotkách a třech vteřinách ho to přestalo bavit, ale snaha se cení :-)
Minulý víkend jsme vyrazili do Vancouveru.
Já teda vopravdu nevím, co na tom městě všichni pořád mají.
Podle mě je fakt až moc velký a trošku děsivý.
Nicméně jsme se potkali s Klárkou a Tomem.. (pamatujete? Ostraváci, kteří u nás pár týdnů gaučovali v Terrace, protože se jim před plánovanou cestu na Yukon pokazilo auto a jim nezbylo nic jiného, než se o pár tisícovek dolarů nakonec vrátit zpátky domů do Vanu!:)
Tady už jsou ale spokojení. (Možná proto, že od té doby auto nemají.. Nedivím se!:)
No, Mirečka se nám snažila ukázat tu hezkou tvář Vanu.
Tady se jí to - soudě podle našich tváří - povedlo.
Tady se jí to taky povedlo... Viď, Jeni.
Taky nás vzala na večeři do své restauraci The Acorn, kde pracuje. Tak jsme si ale díky jejich obří pozornosti nacpali pupky, že jsem myslím neudělala ani jednu fotku... Ne, tak počkat, udělala.
Tuhletu velmi kvalitní, kde nám Mirka povídá o strašně složitých postupech, jak udělat vegetariánské jídlo.
My masožravci jsme si z toho nezapamatovali nic, ale večeře to byla faakt luxusní, i s bublinkama na účet podniku! :-)
A jdeme ještě trošku do minulosti - hrála jsem na nějaké předvelikonoční mši v katedrále, tentokrát s velkým sborem a dalšími hudebníky.
Při zkoušce na kůru jsem si vyfotila liduprázdnou noční katedrálu...
...a tady už je fotka ze mše, hezky pěkně s biskupem a všemi kněžími.
Ten biskup z toho udělal takovou show, jak člověk přesně vídá v amerických filmech. Celej kostel se jen třepal na kázání, kdy biskup dělal jeden vtípek za druhým, a všichni se smáli, až se sošky svatých klepaly.
Na fotce vidíte, jak se hezky prochází po celým kostele. Podle mě tu pozornost má fakt rád - to asi víc kněží i v Česku, jenže tady mu to ti Kanaďani i vrací výbuchy hlasitého smíchu. Musím říct, že člověku ta dvouhodinová mše potom hezky utíká :-)
Mně teda utíkala hlavně kvůli tomu, že jsem byla nervózní z toho hraní - nějak jsem nestihla být na zkoušce, takže jsem fakt nevěděla, jak to dopadne.
Dopadlo to jakž takž, hlavní je, že moje jméno bylo na programu :-))
A tady půjdeme ještě do pravěku - tohle jsou fotky ze začátku března, kdy za námi přijela Mirka s kámoškou Momo..
...a teď jsem zjistila, že Momo nemám ani na jedné fotce (to je škoda, protože je to prý slavná česká horolezkyně).
Zato tu mám hodně ptáků.
Důkaz, že na Vancouver Island se dá kempovat i v zimě.
A na závěr ještě pár fotek z mých dnů, které mám sama pro sebe.
Absolutní štěstí - Bětka na kole.
A na závěr ještě fotka nás s naším Nissanem v pozadí, těsně před úspěšným prodejem :)
Komentáře
Okomentovat