Chtěla jsem vám napsat o tom, jak a kde tu s Jendou pracujeme, ale ukradli mi mobil, takže nemám vůbec žádné fotky z posledního měsíce. Dobrá zpráva je, že mám mobil nový, a to jablíčkový. Blbá zpráva je, že jsme se kromě novýho iPhonu dost rozšoupli, koupili taky nový brýle, v pátek jsme byli na pivu (!) a taky každý víkend, šťastní z toho, že nemusíme chodit do práce, vyjedem co nejdál od Victorie a tím výletem utratíme další peníze. A já tak dlouho s tou prací přebírala, až na mě zbyla jen jedna s necelým úvazkem, a fakt blbě placená. Dělám v Crust Bakery - hooodně populární pekárně/kavárně, kde se bezvadně nabírají kila, ale peníze se tu vydělávají fakt blbě. (No dobře, asi jsem rozmazlená z Terrace a velkých dýšek v Bavarian Inn). Jenda jako tesař nosí domů každý týden víc peněz, než já donesu za dva týdny. Ale musím říct, že jsme spokojení oba - on, že konečně vydělává víc než já, a já, že nemusím tolik pracovat. Jelikož ale moje intelektuální stránka začíná zaostávat ("One sliced multigrain loaf and 16oz cappucino to go", i přestože to slyšíte několikrát za den, vám opravdu obzory nerozšíří), začínám hledat práci novou, a teď jako vopravdickou. O tom ale zase třeba příště (třeba až to vyjde a tu práci dostanu;-).
Prosímávás my můžeme sníst ÚPLNĚ VŠECHNO! A taky si můžeme brát přebytky domů. No NEBŘIBRALI BYSTE?!
Nové brýle. Po dvanácti letech odkládám svoje červenky. Ale zase - na Black Friday stály jen 116 dolarů sakumprásk, no NEKOUPILI BYSTE JE?! :)
Teď vám chci ale ukázat, kde jsme o víkendu byli. Byl to tak strašně moc krásnej víkend, že jsem po cestě domů v neděli večer nesměle Jendovi navrhla, že bychom si teda mohli požádat o prodloužení těch víz (momentálně Jendův největší sen na světě... kromě postavení katamaránu z naší nafukovací kánoe). Ještě ale než začnete doma panikařit, že už se z té Kanady nevrátím, tak hned dodávám, že teda jako určitě vrátím, že už mě to přešlo, a že teda žádný prodlužování víz určitě nebude! :)
Tofino je malé městečko vedle národního parku Pacific Rim na západní straně Vancouver Island. Z Victorie je to sice jen čtyři hodiny jízdy autem, ale člověk jako by se ocitl v jiném podnebí - tak strašně tu prší, že příroda je tu mnohem divočejší, stromy větší a lidi milejší. Jeli jsme sem na filmový festival o přírodě, jako správní Češi jsme se před vstupem do místního divadla, kde se festival konal, opili rumem, já si zbytek vzala do kabelky, a šlo se.
Viděli jsme tolik skvělých dokumentů o surfování, kajakování a plachtění, že Jenda s přibývajícím večerem a pivem byl o přestavbě naší kánoe na zaoceánský katamarán čím dál přesvědčenější. Noc jsme jako vždy strávili v autě, a byli jsme rádi, protože venku zuřila obří vichřice. Smíření, že takhle bude i zítra (všichni nás na to upozorňovali, že v Tofinu v tuhle roční dobu prší úplně furt), jsme usnuli. Ráno ale vůbec nepršelo (což mě nezadrželo od toho, abych si koupila novou pláštěnku za 70 dolarů), což byl podle mě takovej malej zázrak (že neprší, ne ta pláštěnka... i když ta podle mě taky:). A tak jsme mohli naši loďku od brněnského vodáckého spolku Kutlíci vyzkoušet.
Jak řekla Božka, nejhezčí loď v přístavu. Ti Kanaďani neví, jak na to.
Oceánské proudy nás neodnesly, medvědi už spali, pumy na mě neskočily (prý jdou na lidi pod 175 cm, tvrdí mi Jenda, a nenechává mě se svými 181 cm nikdy samotnou, aby mě
ochránil!), a my jsme dokonce našli ten správný ostrůvek, na kterém rostou obří cedry a kde to vypadá jako v pohádce.
Jenda je prý nejšťastnější na světě :)
"Poplujete tady rovně, tam okolo toho ostrůvku doprava, projedete mezi těma malýma ostrůvkama, a pak najdete molo, kde se dá vystoupit.." Orientace na oceánu není vůbec tak jednoduchá! Věděli jste, že všechny ostrůvky jsou si fakt hodně podobný?
Jenda pusinkuje stromy.
A hladí...
Hausbóty. Do školy jedině lodí.
Slavná Long Beach, kde se sjíždějí všichni surfaři světa. A v zimě se tu lidi sjíždí na pozorování bouřkové oblohy. My jsme ten západ slunce měli naštěstí bez bouřky.
ňuňu
no nepřestěhovali byste se do Tofina?
my jo!
Já navíc se minulý týden naučila potápět, takže snad i to surfování si budu moct vyzkoušet!
(konečně, ve svých 27 letech, se nebojím být pod vodou... věděli jste, že se dá fobií zbavit? A že dokonce to, čeho jste se vždycky hrozně báli, si nakonec můžete zamilovat? Jestli ne, tak to vyzkoušejte! Já teď v bazénu, kam s Jendou často chodíme, skoro nevynořím hlavu z vody:)
A na závěr taky něco z Jendové práce - obsah JEDNÉ kapsy tesařových kalhot. Jendu si tam moc chválí - kromě určité míry zručnosti jim úplně stačí to, že Jenda každé ráno přijde včas do práce a taky že se mu dá věřit. A taky ho za to patřičně finančně ohodnocují. Po dlouhé době vidím Jendu nadšenýho z práce!
Komentáře
Okomentovat