Victoria, I love you

Z mých zápisků před deseti dny.

"Hledání bydlení člověka nutí k tomu, aby nad sebou pochyboval. Vzhledem k tomu, že tu v Canmore nechceme a nemůžeme být dýl než půl roku, hledáme jen spolubydlení u někoho, kdo už má všechny smlouvy vyřízené. Ten někdo si zpravidla vybírá mezi cca 15ti uchazeči, a když už má člověk štěstí, a dotyčný ho pozve na prohlídku bytu, tak teprve přichází ta nejtěžší část - udělat dojem. Nesnáším, když se člověk o něco musí doslova prát, aby to získal. Mám tendenci spíš v těchto chvílích vycouvat a nechat ostatní, ať se o to perou. No ale to by člověk pak nic nezískal, žejo... Navíc v okolí je opravdu těžké sehnat bydlení - je tu hrozný přetlak mladých lidí, kteří tu chtějí dělat přesně to, co my - pracovat a užít si hory, kam jezdí trénovat i národní běžkařských tým. 

Ještě včera v osm ráno jsme byli nadšení z Canmore a jak se nám tu daří a co všechno v zimě podnikneme. Zrovna jsem odcházeli z pohovoru na jeden kráásnej pokojíček (výjimečně né ve sklepě, jak je tu v Kanadě oblíbeným zvykem), já chvilku předtím dostala práci v jedné pěkné kavárně a rozhodli jsme se, že když ten pokoj dostaneme, tak tu strávíme celou zimu až do konce našich víz v květnu. Canmore se zdálo být krásným a příjemným místem k životu a dokonce i mně začal život v Kanadě připadat fajn! :-) 

O 12 hodin později - pokoj jsme nedostali, vybrali jiné nájemníky (stále nechápeme, jak mohli potkat někoho víc sympatického). Majitelka kavárny mi ještě stále nenapsala rozvrh, kdy mám přijít, a já už vlastně i přestávám chtít. Canmore sucks, Kanada sucks, chceme odjet, ale nemáme ani kam! V pátek ráno se musíme vystěhovat z hostelu (o víkendu je cena pokoje dvakrát dražší), Jenda odchází do práce, já skládám naše krabice do přecpaného auta, kde málem kvůli množství věcí ani nejde najít volant, sedám si do něj a jsem bezdomovec. Pouštím si na cédéčku Dvořáka (prodávali ho tu za dolar) a brečím. Je to účelové - jak známo, holkám brečení pomáhá. Dvořákovo Largo a že chci za maminkou funguje bezvadně."

Tak jo. Tohle jsem psala před deseti dny. O deset dnů, několik dalších marných pokusů o sehnání 

bydlení v Canmore a několik spontánních rozhodnutí později - sedím ve Starbucks ve Victorii. Victoria je městečko zhruba stejně velké jako Brno a je to prostě pusinka. Leží na Vancouver Island, což hrozně vzrušuje Jendu ("mně ty ostrovy stejně hrozně vzrušujou") a což se líbí mně kvůli počasí, které je taky pusinka. Je tu právě 18 stupňů a tak jsem dnes frčela na kole v tričku. Jo - mám už kolo, a nejen kolo, ale taky bydlení a práci. 

A jak se to přihodilo? V Canmore to bylo jako na houpačce - sehnat práci bylo fakt jednoduchý, ale bydlení ne. Šest dní jsme sháněli a navštěvovali jak diví, a jeden večer jsme nešťastní seděli v Boston Pizze (no to jsme zrovna vlastně byli šťastní, protože tam bylo teplo a pizza), a já Jendovi říkala: "Víš, já si myslím, že nemůžeme zatím sehnat bydlení jenom proto, že na nás čeká něco fakt dobrýho, nějakej skvělej byt, kvůli kterýmu se vyplatí čekat.." a jak jsem to dořekla, došel Jendovi email. "Hey guys, normálně páry neberu, ale vy fakt působíte sympaticky, takže bych vás chtěla za spolubydlící...," psala nám Lisa. Lisa bydlí v bytě na pláži a z jejího obýváku se člověk kouká na oceán. Jedinej problém byl ten, že Lisa bydlí ve Victorii. Tak jsme si sbalili svých pět švestek (vlastně asi milion) a odjeli na prohlídku bytu Lisy. 

Nakonec jsme našli ještě něco lepšího (levnějšího a na delší dobu), a rozhodli se, že ve Victorii strávíme posledních 6 měsíců našich pracovních víz. 

Dneska je to přesně měsíc, co jsme skončili pracovat v Terrace. Tak nějak neplánovaně jsme si udělali měsíční dovolenou, a 14 dní z toho bylo plných nejistot. Nejvíc si ale s Jendou užíváme to, že si můžeme kdykoliv sbalit věci a odjet úplně někam pryč. Že nás nikde nic nedrží. Žádné vztahy, kariéra, peníze. Jsme jen my dva. Lepší stmelovačku do začátku manželství jsme si nemohli vybrat! Doporučuju z celýho srdce. 

Taky další věc se stala - začala jsem to tady mít fakt ráda. Trošku podezírám Terrace, že může za to, že se mi v Kanadě nejdřív nelíbilo. Victorie má kromě krásné přírody kolem všechno - krásnou architekturu, tak akorát obyvatel, výhledy na oceán, pěkné kavárny, spoustu mladých, srnky na ulicích... Jsem ráda, že tu můžu pár měsíců vopendovat. 

A teď zase pár fotek z minulých 14 dní... Po cestě jsme potkali pár mých kamarádek - už jsem málem zapomněla, jak skvělý to je!! :-) Martina v Calgary... 

Štěpánka v Revelstoke... (mimochodem všímáte si té změny počasí? A to počkejte na fotky z Victorie!)

Mirka ve Vancouveru...

A tady už frčíme směr Victoria.

Pár fotek ze života bezdomovce... Každý den se probudíte na jiném místě!
(což je sice fajn, mě to spaní v autě fakt baví, ale zkuste potom vypadat reprezentativně a jít si hledat práci!)

Polní kuchyně s nejlepším kuchařem na světě. 

A to už je náš nový pokojíček... 

S tímto výhledem.. 

A s tímto nábytkem. 

 Ve Victorii je nejmírnější zima v celé Kanadě. Teprve teď se tu sbírá víno, což jsme hned jeli zkontrolovat, jestli ho sbírají správně. 

Tady mluvíme o budoucnosti. Já se fotím, protože mám zrovna umytý vlasy.

Máme taky fajn spolubydlící - je to cvičitelka gymnastiky, má větší svaly než Jenda, a kouří trávu ze zdravotních důvodů. British Columbia je pár měsíců od toho, aby legalizovala marihuanu, takže je tady cítit tráva na každým rohu. Trávu hulí každej - padesátiletej pán, kterej o legalizaci usiluje už od svých patnácti let, jeho nemocná dcera, které hulení pomáhá s jejíma epileptickýma záchvatama, mladí, když jdou na výlet do přírody, i mladá a ambiciózní holka, která má deprese. Dřív bych každýmu měla tendenci říkat, co si o tom myslím, teď jsem ale tak smířená se vším, že všechny respektuju a mám ráda, tak ať si hulí třeba i Justin Trudeau! 

Tady je zdokumentován příběh s ptákem - sedím si tak ráno na balkóně, a přiletí racek. Asi se chtěl vyfotit, protože tam byl fakt dlouho.

Tak jsem mu nasypala rýži. Máme nového domácího mazlíčka! 

No, a poslední fotka - Jendova nová práce. Představuji vám Jendu, tesaře! 

Ale o tom až příště... Tak páčko!