Domeček Havlů

Tak jsme se přestěhovali. Sklidili jsme si zbytky z naší zahrádky (což byl všehovšudy jeden salát, jedno rajče a pět hrášků - zbytek buď ještě nestihl dozrát nebo shnil.. a tak to dopadá, milé děti, když se o něco nestaráte!), sbalili svých pět švestek (respektive dvě plný dodávky... do Kanady jsme odjížděli s dvěma krosnama, a teď máme dvě auta plný věcí... American style, babe!) a předali domeček zpátky Táni. Tania je koňařka a spisovatelka v jednom a kromě toho taky holka od Mártyho. Řekla bych vám víc o jejich vztahu, protože už tři týdny neřešíme s Mártym nic jinýho (a protože jsme s Jendou nechtěně přispěli k tomu, že se jim asi rozpadá), ale nedávno si vzali na můj blog adresu a prý si to překládají google translatorem, tak už nesmím nic vyzradit.


Ilustrační foto přírodního progresu... Vidíte ty malý šušínky vpravo? To jsou ředkvičičky, kterých teda bylo požehnaně, až jsme je jíst nechtěli. Jendův hrášek jakž takž vyrostl, ale po cuketě a brokolici ani vidu ani slechu, jakoby nevěděli, že jsme za ně utratili tři dolary!!


A tady o tři měsíce později... Sekačku jsme tedy nesehnali, takže za tu trávu kolem zodpovědní nejsme. Sledujete ten prknovo/provázkový úchytný systém? Jsem na něj velice pyšná, Jenda se mi kvůli němu smál celý odpoledne :))


No ale zpátky k věci. Přestěhovali jsme se z města do lesa. Člověk by řekl, že Terrace, který je vzdálený od nejbližšího města 6 hodin autem, je už tak dost opuštěný, ale ne-e, my jdeme ještě na místo opuštěnější :-)) Aspoň na něco teď už upotřebíme ty dvě auta, v práci jsem je zatím nepotřebovala.. Hlídáme asi dvacet minut od města jeden domeček, protože majitelé odjeli na tři týdny na dovolenou, a mají slepice, dva kohouty, dva pejsky a velkou zahradu. Zvenku domeček vypadá jako všechny ostatní dřevěný domečky tady, ale uvnitř je to čirá nádhera. Je krásný přijít do zařízenýho domečku, kde majitelé mají vkus, podobný styl jako máme my s Jendou, a plnou spíž i ledničku. A obří televizi s Netflixem v ložnici. A spoustu knížek. A velkej Mac. A úplně obsypanou zahradu (zaseli jsme přeci, tak teď sklízíme, no ne? Co na tom, že na jiné zahrádce ;-). Já to říkám furt, že nás má Pán Bůh rád!

Budeme tu tři týdny, potom přijede na návštěvu Jirka s Martinou, a pak dáváme Terrace čauko.. Já toho mám v práci moc, Jenda naopak málo, tak jsme si říkali, že je na čase vyzkoušet z Kanady taky něco jinýho. Máme v plánu jet na Vancouver island a vyzkoušet, kde se nám bude líbit.

Teď vás ale zvu na návštěvu k Havlům!
Boty si sundavat nemusíte, stejně se tu všude válí pejsci, a ze spížky si nabídněte vše, na co přijdete, je tam asi milion druhů oříšků a quinoa a chia semínka a mandlového mléka a člověk když to tak vidí, aby ještě začal přemýšlet nad tím, že bude taky jíst zdravě! (To nám ale s naším apetytem a rozpočtem nehrozí;-).

Tady popříjezdové foto, proto ty věci vzadu. (Nějak mám tendenci vysvětlovat ten nepořádek, co na fotce vidíte, protože to čte i tchýně :)) ahoj Boženko, už je to uklizený! :)) 
Uprostřed leží první pejsek Kala. 




Medvěd nikde, rychle udělám selfie! 
To je zahrádka, co? Ani zalívat se nemusí, jak tu furt prší!


Druhý pejsek Bodhy. Pamatujete si ještě jméno prvního pejska? Jenda tu byl první dva dny po večerech sám, protože jsem byla v práci, a už stihnul udělat z "Boudyho" "Koudyho". Jak říká Kale to teda nevím... Že by Bala? Každopádně pejsci očividně slyší na všechno, milujou nás od prvního setkání a jsou to pusinky.


Je to teda nefér, že nám ten hrášek takhle nevyrostl. 


Foto pro Přikrylky. Máme Maca!!!


Taková normální zahrádka, na konci lesíka s horským potůčkem... 



V Americe je všechno tak nějak větší... 




Majitelé mají dvě děti. Paní je učitelka jógy, pán dělá v dolech a vždy pracuje 14 dní a pak je dva týdny doma. Narodila se jim zrovna druhá holčička, a já si říkám, že ty kanadský ženský jsou teda dost tvrdý, takhle samy doma mezi medvědama!



"Jendo, jé, já si nevšimla, že na té fotce máš ruku v kalhotech."
"To je dobře, žes to vyfotila!!"

Takže Jendovi to asi nevadí, že tu fotku sem dám. 


Tak co bude dnes k večeři?


Domov pro slepičky vypadá skoro líp než náš domeček. 


Netflix v ložnici.




A na závěr vám ukážu, jak se v práci odreagovávám, když toho je na mě moc.
Soudě podle množství selfie poznáte, že je ta práce opravdu hodně zodpovědná.

 









Tak vám dobře radím - radši moc nepracujte!! :-)


Komentáře