Srdcovky Terrace

Už je to 70 dní, co jsme v Kanadě (né že by to někdo počítal), a 67 dní, co jsme v Terrace. Předpokládám, že jediný, podle čeho si pamatujete, že jsme ve městě Terrace, je to, že je to slovo podobný slovu terasa (alespoň já jsem to tak měla). Né že bych se divila - je to totiž to nejzajímavější na Terrace (hahaha). Ne to kecám, jsou tady třeba deštníčky na náměstí, které má asi pět metrů, a místo kostela, který byl původně ve středu města (starého sto let), nyní stojí skvělej obchoďák. A tak. Ale stejně mě nějakým divným způsobem ta představa strávit tu celej rok láká - je tu totiž pár věcí, který se mi tady dost líbí, a dost jsem si na ně za ty dva měsíce zvykla... Tak jsem si říkala, že vám je napíšu. (A taky Jenda furt remca, ze ja remcam, tak chci ukazat, ze neremcam!:)

1) KOSTEL!

Není to úplně ta budova jako spíš ty lidi kolem ní. A ty věci, co tam můžu/můžeme dělat.

Hned první sobotu, co jsme tu byli, jsme sem zašli na ranní mši. Pár babiček si nás zvědavě prohlíželo (přeci jen Terrace má jen deset tisíc obyvatel, to už si člověk těch pár cizinců všimne), a já se modlila (haha - ještě aby ne, když to bylo v kostele), aby se s náma nechtěly bavit. Člověk je vždycky nejdřív trošku asociál, žejo, tak co se nutit do nějaké konverzace, která by určitě byla děsně dobrosrdečná, tak jak to ty některý katolický babičky umí. Naštěstí jsme první den z toho vyvázli, nakonec se ukázalo, že babičky (Rusky) i pan farář (Ind) umí anglicky hůř než my.

O několik dní později - stejné místo činu - stejní lidé. Já jsem si ale všimla, že ač je moderní kostel vybavený několika mikrofony, klavírem i varhanami po straně místnosti, tak že nikdo opět nehraje! Což o to, aspoň mše rychle odsejpá, ale stejně to bylo takový smutný, když tam ten pan farář chodil a nikdo mu do toho nehrál. Šla jsem si prohlídnout po mši ty mikrofony i klavír, a hned u mě byla jedna babička čiperka. No, abych to zkrátila - babička mě dovedla za farářem, a pan farář mě odkázal na Kim. Mladá sekretářka tam prý organizuje hudbu na nedělních mších (jindy než v neděli prý hudba není, protože prý lidi spěchají domů nebo do práce!!). No, a tak jsem se přidala a začala s těma pár hudebníkama hrát a zpívat - přes týden máme vždycky zkoušku, v neděli kvůli kostelu vstávám o půl osmé. Abyste si to nepředstavovali nějak pompézně - je to v podstatě hudebně-pěvecké uskupení okolo rodiny Vanderburgů (už jsem o nich jednou psala - maminka původem ze Slovenska, tatínek Dán, setkali se v Africe a mají devět dětí, dvě z toho adoptované z Etiopie). Maminka Kathy je nejdobrosrdečnější na světě, uvítá každého u sebe doma, takže se člověk jako doma opravdu cítí. Možná mi trochu připomíná moji mámu, tak je mi s ní fakt dobře. S holkama z našeho kostelního "orchestru" jsem dokonce oslavila narozeniny - Jenda smažil bramboráky, holky donesly děsně dobrou bábovku a já jsem je opila vínem!

To hraní na flétnu má i jisté finanční výhody - například když jsem před pár týdny vyzvedávala auto z autoopravny, a měla jsem zaplatit nemalou částku, šel zrovna kolem majitel celého velkoobchoďáku, byl nadšenej, že to jsem já, která hraje v kostele na flétnu, a dal mi sto dolarů slevu.

Ale není to jen hraní, celkově se člověk cítí tak, že někam patří - po každé mši je vždycky kafe, a všichni se pořád zajímají, jak se máme. Jestli mi něco z Terrace bude fakt chybět, tak je to přesně tohle.

A ještě k tomu faráři - málokdy člověk potká kněze, který má téměř každou neděli kázání, u kterýho člověk opravdu celou dobu poslouchá, lidi se smějí, reagují, já vždycky skoro nedýchám, jak je to kázání geniální.

2) MÁRTY

Kajakář, opatrnej dobrodruh, jak jsme ho s Jendou nazvali, náš nekonečný zásobovač děsně dobrejch potravin. Vůbec nevíme, proč to dělá, proč se mu chce každou neděli s námi někam vyrazit na výlet, Jendu učit rybařit, ukazovat místa, kam bychom se normálně nepodívali, vymýšlet nám program, navštívit nás jen tak, dovést čerstvě ulovenou rybu a salát ze zahrádky - asi je to proto, že nás má rád. Protože my ho určitě rádi máme. Já proto, že se opravdu zajímá, dá se ním rozebírat opravdu všechno a na to, jakej je to v podstatě podivín, tak je hrozně hlubokej (říká se to takhle o člověku?:). Proto, že je tak hodnej. Že má zájem. Že vidím, jak není moc zvyklej se vídat s lidma, a o to víc si vážím toho, že zrovna s námi chce trávit svůj čas. Že nás vzal na nejkrásnější místa tady okolo Terrace. Že uprostřed těžkýho výšlapu vytáhne vařič a uvaří nám kafe. Že má s sebou vždycky spoustu skvělýho jídla. Že když mu zavolám kvůli výletu, tak se hned zeptá, jak se mi líbí v nové práci. Že mě vyslechne a poradí, což člověk může čekat jen od dobrých kamarádů. Že máme společnou lásku k tomu, kde jsme vyrostli - on by nemohl opustit Terrace, takže mi rozumí, když mluvím o tom, jak se mi stýská po všem v Česku (jestli si to právě teď čteš, tak ano, i po Tobě se mi stýská!:). Anyway - Márty je fakt třída. A nechce bejt na fotkách, prej.

Tady nás Márty vzal na ryby, a dovezl nám kafe a muffiny. Říkal, že s ním lidi rádi chodí, protože ví, že má vždycky něco dobrýho :-)

Místní sjezdovka...

Tohle ze je supermoderni Kanada? Socialismus hadra... :-)

Tady jde Márty vařit kafe. My si donesli krabičku s lososovou pomazánkou a prej nás teď ucítili všichni medvědi v okolí a jdou za náma. Aha.

3) JIMMY

Tenhle pejsek je prostě třída. I když je náladovej, tak ho prostě milujem. Jak by řekl Jenda: "Jimmy má prostě skvělej charakter." A jak by řekl Márty: "Jimmy by měl napsat knížku." Je mu 11 let, ale za svůj život už stihnul pěsky proběhat a projít půlku British Columbia v Kanadě - jeho majitelka je totiž koňařka a spisovatelka v jednom - teď zrovna brázdí někde jihem Kanady, a pak o tom napíše knížku. Když byl Jimmy mladší, běhal denně 25 km s ní a koníčkem. Popral se s medvědem. Momentálně má zdravotní problémy, protože se mu po Tanie stýská, tak je aspoň vidět, že je věrnej.

Kromě toho, že je to taky super kámoš, tak mi dělá skvělýho společníka - všechny procházky po Ferry Islandu jsem si vždycky hrozně užila, a bez něj by to nebylo ono. A když už jsme u toho, tak...

4) FERRY ISLAND

Ten mě nikdy nepřestane bavit. (a nesmějte se mi za ty videa, mám jich ještě dalších pět, kde natáčím, jak je to tam krásný :D No co tady ma clovek delat, kdyz bejval pres den furt sam??:))

5) PROCHÁZKY U KATHY

Kathy je kamarádka od majitelky našeho domu, která vlastní velké zahradnictví ve městě. Na obřím pozemku má také koně, a my se její zahradou často jdeme s Jimmym projít k řece Skeeně. Shodli jsme se s Jendou na tom, že je to nejkrásnější pozemek ve městě.

6) PIVNICE a ZMRZLINÁRNA

I když se v pivnici nedá s pivem odejít z ohrádky, a i když pivo stojí sedm dolarů, tak se mi vždycky zvedne nálada, když jedu kolem a vidím ty lidi na zahrádce. (Připomíná mi to asi Brno:D) A pak je tu zmrzlinárna - nevím, jak to dělají, ale mají tu nejlepší zmrzlinu na světě, a dávají úplně obří kopečky. Jsem schopná si dát sto kilo zmrzliny za týden a pak si ještě přidat.

7) LYNNE

Je to tak, moje zvláštní kolegyně v bavorské restauraci mi asi přirostla k srdci. Za celou dobu na mě nebyla nepříjemná či netrpělivá, také je hodně starostlivá, citlivá a otevřená - hned na druhé směně jsem se dozvěděla, že ji její bývalý manžel mlátil, a co má všechno za nemoci (ja jsem je pak na sobe samozrejme objevila brzy taky). Neměla to v životě jednoduchý, já už to všechno slyšela několikrát, ale stejně je prostě pořád milá, hodná, dělí se se mnou o dýška (i když tady v Kanadě na všechno platí tvrdej kapitalismus) a vůbec - je to moje jediná kolegyně v práci, tak si jí musím vážit! :-)) (v nové práci jsem sama na oddělení, sama v kanceláři!)